Reklama
 
Blog | Vojtěch Witzany

Ušpiněný Superman

Po půl roce jsem se včera rozhodl, že si zajdu do kina na nějaký pořádný biják. A ejhle, zrovna dávali půlnoční premiéru Supermana. Tedy, chtěl jsem říct Muže z oceli. Protože filmy vídám většinou až po jejich vydání na DVD, napsal jsem protentokrát brzkou recenzi na něco, co nazývám "reformulací celé té legrační postavy v modrém pyžamu s vlastním logem a s červenými slipy navrch".

 

Zjevná přeměna supermana

Už podle názvu je tušit, že film má být reformulací celé té legrační postavy v modrém pyžamu s vlastním logem a s červenými slipy navrch. A vskutku už vzhled a převlek ztrácí komiksovou jasnost a jednoduchost. Barvy potemňují a černobílé postavy vyšeptávají. Samotné slovo superman ve filmu zazní sotva dvakrát a to jen jako poněkud hip přezdívka.

Tmavé vlasy, výrazné čelisti a namakané širokoramenné tělo posouvající očekávaný standard mužství ještě o kousek dál od reality, to jsou perky, které si nový Superman ponechává. Ale ač to tak z filmových plakátů nemusí vypadat, hlavní hrdina Kal-El, mimozemský supičman v podání Henryho Cavilla, není jinak vůbec zobrazen jako nějaký bezchybný hezoun s čupřinou na čele. V prvních scénách ho potkáme jako zarostlého podržtašku, který kvůli svým superschopnostem mění práci co týden. Relativní strohost v péči o svůj zevnějšek jej pak provází celým filmem.

Reklama

K jakési konzistenci celé postavy bych dodal to, že nemá depilovanou hruď a kromě horní poloviny těla zjevně cvičí i dolní. Zní to jako malicherný detail, ale v dnešní době depilovaných diskoušů se svaly jenom na efekt v kontrastu s jejich tenkými kuřecími nožkami to je plus.

 

Ale zpátky k příběhu, nelineárním způsobem se před divákem rozplétají dvě linky – epický příběh o skomírání vzdálené civilizaci na planetě Krypton a civilně-osobní – o dospívání adoptovaného kluka, který je „tak trochu divný“.

Krypton je ztracen, mladý kluk dorůstá v muže a podniká svojí pouť na jih, aby sestoupil do jeskyně pod ledovcem a promluvil s duchem svého otce. V ten okamžik konečně dosahuje svobody (letu) a nalezení své pravé identity. Dobře to šlape, připlete se do toho i nějaká pěkná holka a i malinko náročnější divák si užívá fajn podívanou.

Zase jedna poznámka stranou – vztah Kal-Ela a investigativní novinářky Lois Lane je velmi cudný a řekl bych až na jeden polibek okouzleně platonický. Ve filmu jsem si nevšiml jediného záběru, který by nějak zdůrazňoval tělesné rysy ženské hrdinky a jde i o další nuance. Říkejte si co chcete, ale po všech těch současných téměr porno-filmech a porno-seriálech to vlastně považuji za něco poměrně osvěžujícího.

 

Zmíněná jemná dějová hra ale směřuje do horoucích pekel, když se dvě výpravné linky třeskutě srazí. Pak už se dočkáme jenom příliš dlouhých bitek nezničitelných arcinepřátel a opravdové zápletky spíš poskrovnu.

V dnešní době product-placementu je člověk nabroušený na každý zlomek sekundy záběru. Muž z oceli v sobě sice product-placement také má, ale až na jeden příliš dlouhý záběr na foťák v zásadě poměrně vkusný.

Co mne ale „důkladností“ záběrů zaujalo, je pozornost, jaká se upírá na věci, co se při táhlých soubojích ničí. Je to asi takový fetiš destrukce. Divák si film lépe zapamatuje a vtáhne jej, když se v něm postupně demolují věci a prostředí, které zná a ke kterým se vztahuje. Proto je záběr na generickou kancelář, benzinku, motel, restaurant, skladiště atd. před zničením i po něm o nějaký okamžik delší, než by si svým významem v ději zasloužil. Nevím, jestli třeba taky tvůrci už prostě nevěděli, čím víc nastavit už tak dynamikou mdlé zlodušské showdowny, ale opravdu mě to už nebavilo.

 

Ale to jsme se ještě nedostali k jakémusi novému klišé amerických blockbusterů – katastrofické finále ve věžákovém městě. Z hlavy jako příklad takového finále vylovím třeba vyvrcholení Transformers 3 nebo Avengers a nově se přidal i práve nový Superman. Načrtnul bych to asi takto: hrozí zánik světa/země/Ameriky z rukou povětšinou mimozemšťanů nějakým zlovolným a pozvolným procesem, který se zrovna náhodou odehrává ve velkém americkém městě. V dramatických prostřizích jsme svědky

1) Ničení věžáků

2) Osudu vybraných „obyčejných“ postav, které zažívají katastrofu na vlastní kůži

3) Souboje sidekicků (jejich smrti)

4) Okamžiku beznaděje

5) Ničení věžáků

 

Generál ZOd

Během odvracení katastrofy nebo také po ní následuje klasický ultimátní souboj vyrovnaných hlavních bossů. V Muži z oceli se přiznám, že mne souboj trochu zklamal. Povážlivě totiž připomínal závěrečný souboj z trilogie Matrix, jen bez specifické atmosféry a originálního zakončení. Dva typové, co umí lítat a jsou fakticky nezničitelní, si to rozdávají ve vzduchu. Zahrnuty jsou tlakové vlny, další ničení věžáků, vzájemné ujišťování o nemožnosti výhry protivníka atd. Tentokrát se nezapomnělo i na ten vrcholně legrační výdobytek Matrixu – zaklesnuté zápolení rotujíce ve vzduchu, při kterém oba dva zápolící vypadají jako úplní joudové.

Dobře, možná jsem trochu přízemní, že lépe hodnotím souboje s nohama na podlaze, ale to není to, co mě nejvíc otravovalo. Nejvíc mne totiž ve filmech poslední dobou nakvasí, když scénáristovi asi v půlce dojde dech a svoje předběžné črty psychologie a motivace postavám bez jakýchkoliv úprav prostě strčí do pusy. Například v nové Sněhurce a Lovcovi se takto dočkáváme ve slabé chvíli psychologické konfese lovce jako z časopisu Ona Dnes, degradujíc tím pro mě film do hlubin bezedné jámy chaosu. I v Muži z oceli máme experta na sebe samého, hlavního záporáka generála Zoda, který nám místo úderných průpovídek typu „Hasta la vista, baby“ vysvětluje nějaké svoje motivační bláboly. Zakázal bych to jako ty internety. Jinak ale finálko celkem standardní.

 

Abych to rekapituloval, Zack Snyder se ruku v ruce s Davidem S. Goyerem pokusili o redefinici tradičního Supermana v ušpiněnějším a méně směšně vypjatém duchu. To se jim vskutku podařilo, ale nemůžu zdaleka říct, že na výbornou. Komornější a civilnější drama úplně nedýchá a zasloužilo by víc prostoru oproti předimenzované akci (a destrukci) a žánrovým klišé. Zároveň se ale opravdu jedná o něco jiného, než jsou ostatní comicsové blockbustery nebo třeba i Nolanovi Batmani, a přinejmenším pro příznivce superhrdinských bijáků film za zhlédnutí  opravdu stojí.

P.S.: Sheldon Cooper ze seriálu Big Bang Theory by stále nebyl s fyzikou Muže z Oceli spokojen. Opět by v některých záchranách Lois Lane Supermanem platila Sheldonova slova: „If he really loved her, he’d let her hit the pavement. It’d be a more merciful death.“ Více ve videu 🙂

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama